Tatarčiny stránečky

A jak to bylo dál..?

Asi si řeknete: jo, litovala svý chyby a okes, už sou v pohodě a sou spolu dodnes, jestlik nezemřeli.. ale na pohádky nevěřím.. a ta moje pohádka s Tomem už taky jaksik dostala špatnej konec.. jooo, ale abych nepředbíhala...
Vánoce.. naše první společný Vánoce.. krásný.. celý to bylo takový pohodový přes ty svátky a dárečky sme si dali a prostě pohodkaaa... Bylo mi mega parádně... Ale Vánoce utekly jak nic.. a byl tu Silvestr.. jooo, Silvestr byl taky mega moc v  pohodě, páč jsme ho prakticky celej oslavili s Tomáškem.. přijel za mnou odpoledne a od tý doby jsme spolu byli až do rána.. byli sme na ohňostroji (vlastně na dvěch) a u Tomáška, pak u nás.. bylo to romantický... ale Silvestr byl fuč a se svátkama odešla z našeho harmonickýho vztahu i ta vánoční pohoda.. Začli hádky.. a i Tom mi připadal jinej.. nějak sme se i odcizili, když sme se tejden neviděli, páč sme byli oba nemocní... a pak už to jelo.. hádky byli na denním pořádku a zdaleka už to nebyl ten krásnej vztah.. byl čas, aby se s tím něco dělalo..
Takže jsem přistoupila trošku k razantnějšímu řešení.. chtěla jsem rozchod..ale prakticky po pár hodinách už jsme byli zase spolu, protože to.. nějak nešlo... Tom byl z toho dost zdrblej, že cu rozchod a ani se mu nedivím, ale nakonec bylo šecko fajn a byli jsme spolu.. jenže opět.. nevydrželo to ani pár dnů a bylo to, to samé a snad eče horší.. mno co se dalo dělat.. hádali jsme se úpa hafec a vyčítali si na sobě každou drobnost.. do toho jsem si začla psát s jedním skvělým klučinou a Tomáš na něj žárlil, jak jen mohl.. štvalo mě to, ale nechtěla jsem se vzdát ani přátelství s Michaelem ani vztahu s Tomášem.. ale asi to bolo stejnak jedno, páč brzy nastalo to, co už jsem tu jednou zmiňovala.. pouze s tím rozdílem, že už jsem řekla, že to je rozchod definitivní..  16.1.2007.. to datum jsme se rozešli.. bylo to strašný.. tolik slz a trápení, bolesti.. Tom mě chce zpátky.. ale podle mě to prostě nejde.. nemůžeme bejt ani spolu ani bez sebe.. nevím, jak to vyřešit, ale momentálně je to tři dny, co spolu nejsme a já ty tři dny chodím jen v černým a jak tělo bez duše.. nic mě nebaví.. ruce jsem si dořezala zase.. takže z sebepoškozování jsem nevyvázla.. je mi líto, že tím trápím ostatní, ale mně to pomáhá.. nezvládám to.. prostě jen pláč.. stačí sebemenší vzpomínka a brečím.. prostě.. nedávám  to...